Test motožurnálu Radiožurnál 6-8/2005

Test motožurnálu
Jawa 650 Style

 

   Co myslíte, musí být motorkář excentrik? Člověk který se chce třeba podvědomě předvádět, který je rád středem pozornosti? Možná ano, možná ne - každopádně dnes uslyšíte o motorce na které budete středem pozornosti, i když budete ve skutečnosti ten kdo největší introvert. Jde totiž o motorku naši. A jde o značku, kterou zná úplně každý kluk Dnes se totiž podíváme na Jawu 650 Style.

 

Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style
Jawa 650 Style

   Právě tento stroj jsme dostali včera odpoledne na dlouhodobý test. Až do konce září pro Vás jako jediní vyzkoušíme jaká Jawa vlastně je a jestli se vůbec vyplatí si ji pořídit. Zatím můžete být spolu s námi u toho, když jsme si ji šli převzít.
   "U nové motorky je důležité si zkontrolovat šroubové spoje a přetáhnout je, protože někde na to mohli zapomenout, a pak by se mohl šroub vyklepat. Určitě je po prvních 500 kilometerech třeba to zkontrolovat znovu," vysvětluje Zdeněk Rainer z Jawa Moto.
   Dále mi předvedli kde kontrolovat olej, nádrž je totiž netradičně pod sedlem, kam dolévat chladicí a brzdovou kapalinu. Na všechny důležité věci má Jawa patřičné kontrolky, hlídají teplotu motoru, dostatek paliva i oleje... Od Honzy Říhy, vedoucího Motožrunálu se dozvíme proč jsme vzali do testu právě posledí novinku týnecké továrny: "Značka Jawa byla v minulosti hodně slavná, ale její současnost už tak růžová není a spousta posluchačů nám píše s tím, že se zajímají o to proč o Jawě neinformujeme. Rozhodli jsme se tedy kritickýma očima podívat na současnou produkci Jawy a vzali si na dlouhodobý test jeden ze strojů. Budeme ho zkoušet delší dobu v běžném provozu a zjišťovat, jak si Jawa povede."

   A jaké jsou mé první dojmy?

   Motorku jsme převzal zajetou s 360 kilometry na tachometru. Do 1000 km ji budu šetřit. Zatím ji tedy nejezdím "na koleno" a motor se snažím vyloženě šetřit. Jde o kus číslo 17, některé věci - jako třeba hlavní stojan - mi zatím chybí. Při garanční prohlídce ale motorku dovybaví jak stojanem, tak větrným štítkem, tak třetím kufrem. Dojmy z jízdních vlastností jsou zatím rozpačité. Vzhledově mi stroj imponuje - zpracování nic moc . Motor je dobrý - ale rám by mohl být tužší. Brzdy stačí - ale přední vidlice je moc "měkká". Abych byl ale upřímný, s tím jak přibývají kilometry na počítadle, mé kritické výhrady se pomalu obrušují...Možná se nakonec z Jawy stane můj nejlepší přítel..

   Zážitky:

   První jízda dopadla fiaskem. U nové motorky se nerozsvítila kontrolka rezervy - "hladové oko". Bylo to naštěstí nedaleko čerpací stanice, takže se defacto nic nestalo. Teď už to vím a na garančce si kontrolku nechám vyměnit. Ovšem kdyby mi benzín došel někde v benešovských lesích, byl bych asi pěkně vzteklý...
   Z počátku mě nebavilo řazení - teď už jsem našel ten správný grif - "kvalty " je potřeba řadit razantně a důrazně. Se starty nebyl do této chvíle až na jednu vyjímku žádný problém.

   15. června motorka poprvé zmokla ale všechno běží jak má...

   28. června 2005

   S tím jak na tachometru přibývají kilometry se ze strojem jaksi lépe sžívám. Přišel jsem už na chuť řazení, jen si ještě nechám posunout řadičku níž, tak abych "tam kvalty nekopal " jako na terénní motorce, a pak už to bude OK. Zvykl jsme si na to, že prostě zařazení prvního stupně provází mechanická zvuk, dost podobný tomu, který znám z amerických strojů.
   Startování probíhá standartně, jen bylo zapotřebí zvyknout si na to, že po delším - třeba nočním stání je třeba párkrát točit, než se benzín dostane k svíčce. Tepve pak motor chytne.
   Velmi se ale těším na hlavní stojan, kterým mě továrna dovybaví, sedět na motorce aby se ohřála není příliš štastné. (nemluvě o tom, že je zvykem třeba zavřít vrata garáže, "doobléknout se") A na bočním stojánku prostě stroj nestartuje.
   V osmistech kilometrech zřejmě odešla žárovka tlumeného, potkávací světla, prostě tlumní světal nesvítí, jedzíme proto s dálkovými, protože parkovací světlo není přiliš bezpečné. Je to už druhá závada, tou první je nefunkční kontrolka rezervy.
   Zvyknout si musíte také na nezvykle dlouhý chod plynu. K tomu abyste mohli jet na plno je třeba rukojeť otočit nadvakrát. Je pravda, že zatím na plný plyn ještě nejezdíme, motor je v záběhu, ale s takto dlohou dráhou plynu se už u srovnatelných strojů nesetkáváme.
   Velkou radost udělá jízda na jawě spolujezdci. Sou stroje, kde tento vyloženě trpí. Na jawě je tomu ale jinak, sedlo je totiž příjemně dlouhé a o madlo se krásně opřete. Jen musíte dávat pozor na boty ať si jako kolega nezničíte. Jak je vidět na fotografiích, podrážku si o výfuk spálíte poměrně snadno. Možná by stálo z úvahu dát jej trošku níž...


   Technická data:

motor: čtyřdobý vodou chlazený jednoválec, 4 ventily, DOHC (olejová nádrž pod sedlem)
váha samotného stroje: 185 kg
max. rychlost: 153 km/h
objem: 651,88 ccm
výkon: 34,5 kW při 6500 ot./min
max točivý momet: 56,2 Nm při 5000 ot./min
karburátor: Bing 94_40_146
převodovka: 5stupňová
pohon: řetězem
kola:
- přední pneu: 3,50/16
- zadní pneu: 130/90/16
brzdy: obě kotoučové


   5. Července 2005

   Na Jawě jsme najeli bezmála 1000 kilometrů. Motorka zatím slouží. Kontrolka rezervy, která zpočátku nefungovala už se někdy rozbliká, nicméně tankujeme raději pravidelně po ujetí určitého počtu kilometrů, po úvodním extempore ji už nevěříme. Zlobí také přední světlo. Původně přestalo fungovat tlumené, jezdili jsme na dálkové, to přestalo svítit dnes, mezitím se ale naštěstí tlumené umoudřilo.
   Jawu je ale třeba také pochválit, spolujezdec si na dlouhém a pohodlném sedle vyloženě pohoví. K pocitu jistoty přispěje také robustní zadní madlo. Motorka samotná je také zdrojem velkého zájmu jeden zážitek za všechny: "Zastavil jsme před restaurací, kde stály nová CBR 600 RR a postarší Suzuki GSXR 1000. Jawa ale vzbuzuje velký zájem, protože lidé, kteří vycházeli z restaurace nechali tyto motorky bez povšimnutí a šli si prohlížet Jawu," říká kolega František Lutonský. Na Jawě se totiž střídáme, tak aby byl test co možná nejobjektivnější.
   Za řidítky už sedělo pět jezdců. Posledním byl bývalý - a snad i budoucí závodník, nyní vedoucí nákupu motorek v InnoMotor Roman Kučaba. Co na novou Jawu říká? "První dojmy nejsou až tak špatné. Jedna věc, kterou bych Jawě vytkl, je nevhodná plynová rukojeť, protože při řazení, když zaklapáváš plyn, tak musíš hodně pracovat zátahem ruky. Druhou věcí je to, že v rychlosti okolo 100 km/h motorka dost plave. Myslím si, že to je dost spojené s několika věcmi. Především to bude podvozek, který by možná chtěl tužší rám. Možná by mohla být trochu pevnější kyvná vidlice. A v neposlední řadě si myslím, že k tomu přispívají pneumatiky. Jinak se mi líbí přední vidlice, která nefunguje špatně. Dostačující jsou určitě brzdy. Když to shrnu, tak motocykl to není špatný."

   A závěrem ještě cenové srovnání s konkurencí. Za 160 tisíc, což je cena Jawy 650 style můžete koupit také Kawasaki ER-5. O pět tisíc levnější je HYOSUNG 650 Comet a naopak o deset dražší HONDA CBF 500. Možná kdyby v Jawě snížili cenu třeba k 130ti tisícům, začali by o ni uvažovat nejen ti, kdo patří k fanouškům kdysi slavné týnecké značky.

   27. Července 2005

   Na tachometru Jawy už je téměř 2300 ujetých kilometrů. Po první tisícovce jsem byl se strojem na první garanční prohlídce. Vyměnili olej za tisíc korun a filtr za čtyři sta. V rámci garance vyměnili uvolněnou parabolu světla, napnuli řetěz a dofoukali pneumatiky. Ty si musíme napříště více hlídat. Nikdo z redakce nebyl zvyklý tlak na testovacích strojích kontrolovat. Své motorky samozřejmě prověřujeme, ale u redakčních strojů se spokojíme pouze s vizuální kontrolou a spoléháme na to, že nám stroj předali ve sto procentním stavu. Ovšem Jawu jsme zřejmě přebrali podhuštěnou.
   Mluvím o tom proto, že po dofoukání kol se výrazně zlepšila stabilita stroje. Na tento asi nejvýraznější nedostatek si totiž opakovaně stěžovali zatím všichni, kdo na Jawě jeli. Teď už ale víme, že to nebylo nedostačujícím rámem, ale pouze slabou zadní vidlicí. Kvůli ní Vám tancující zadní kolo zejména ve vyšších rychlostech - tedy nad 110 kilometrů v hodině - dokáže nahnat strach při každé ostřejší změně směru jízdy.
   Protože už máme na motorce přece jen něco najeto, můžeme také konstatovat, že v zrcátkách není na dálnici - tedy kolem 110 - 120 km/h - vidět auta, která nesvítí. Splynou totiž s roztřeseným okolím. To je mimochodem další argument pro celoroční svícení všech účastníků provozu.
   Ručičku tachometru zřejmě delší dálniční jízda také nudí, a tak si ukazuje sama pro sebe - tedy, co chce: 20 kilometrů v hodině žádná míra. Definitivně jsem odepsal kontrolku rezervy. Po té, co jsem jí začal před nedávnem znovu věřit, mě opět zklamala, a já zase tlačil motorku bez benzínu k čerpací stanici - což je pro motorkáře obzvlášť potupný pocit.
   Od této doby má redakční Jawa o "světélko" méně a já už tankuji pravidelně po ujetí 150 kilometrů okolo 9 litrů. Spotřeba tedy vychází kolem 6 litrů, když jedete normálně. Kdo bude otáčet plynem, který je mimochodem opravdu nezvykle daleko, na doraz, rukojeť je třeba otočit dvakrát. Může za to prý firma, která dodává karburátory, ne muži z Jawy. Pokud tedy motorku, jak se říká, honíte pak spotřeba hodně stoupne. Ovšem JAWA 650 Style na rychlou dravou jízdu nemá podvozek. Ještě, že aspoň brzdí.
   Další, už téměř komickou, záležitostí je to, že motorka jako by nesnášela šroubky, stále nějaké ztrácíme. Zatím jde jen o chladič nebo přední blatník, ty důležitější snad mají kontra-matky (doufáme...).
   Ať to ale nevypadá, že jsme si na Jawu v redakci zasedli, že ji neumíme pochválit. Naopak - už několikrát jsme mluvili o tom, že Jawě držíme palce, říkali jsme, že jezdec i spolujezdec budou spokojeni s pohodlným sedlem i svou pozicí. Slušný je také motor a brzdy. Ovšem neklidné zadní kolo Vás bude stále omezovat. Nicméně doufáme, že výrobci se podaří mouchy u dalších strojů vychytat.
   Až se zaběhne výroba, zmizí provontní problémy - jako že nemáme stále hlavní stojan a motorku musíme ohřívat ve stoje - a dopiluje se výroba i zpracování - například zadní madlo jednou nebude tako hrubé zevnitř jako je dnes. Už několikrát jsme také říkal, že by nebylo od věci snížit cenu. To by také zalepilo ústa nás kritiků.

   23. Srpna 2005

   Dnes ráno jsem do redakce Motožurnálu vpadl s helmou v ruce a v motorkářském oblečení, mokrý od hlavy až k patě. V noci jsem byl v nehezkém deštivém počasí na Šumavě na motocyklu Jawa, který máme v redakci od července na dlouhodobý test. Takže jak to s Jawou vypadá?
   Letošní léto nám motorkářům prostě nepřeje. Je sice relativně příjemná teplota, takže se v motokombinézách nepotíme, ale na druhou stranu vody z nebe padá až přespříliš. A jestli znáte všechna pravidla jak jezdit v dešti, pak také víte, že vůbec nejlepší je do deště ani nevyjíždět. Přesto ovšem jízda na mokru patří k jakýmsi prověrkám jezdce i stroje. Zatímco motorkář musí zvládnout motorku za snížené adheze, stroj samotný si musí vědět rady s vodou v elektroinstalaci.
   Své možnosti v dešti už znám, zajímalo mě ale, jak je na tom nová Jawa. Proto jsem ve včerejším lijáku absolvoval bezmála tří set kilometrovou jízdu.
   Musím s radostí konstatovat, že motor si takzvaně sedá s tím, jak na tachometru přibývají kilometry. Je vidět, že šestsetpadesátka od Rotaxu je příjemným pohonem. Motorka oproti začátku lépe akceleruje ve vyšších rychlostech, tedy nad 120 kilometrů v hodině, a motor jde ochotněji za plynem.
   Ovšem vyloženě dýkou zabodnutou do zad se ukázal světlomet motocyklu. Ten totiž vypověděl poslušnost po 70 nočních, deštivých kilometrech. Dalších zhruba 70 kilometru ještě chabě poblikával, tedy přesněji do chvíle než otáčky překročily hranici pěti tisíc, ale pak okamžitě zhasnul, což je za deštivé noci poměrně problém.
   Abych se vůbec mohl vrátit, musel jsem tedy počkat na denní světlo. Ovšem ráno na Šumavu padla mlha a tu jsem musel zdolat jen na parkovačky. Ostatní světla už jsem k dispozici neměl.
   Moc mě nepodržely ani pneumatiky Mitas. O těch jsem to ale koneckonců tušil předem, obeznámený se zkušenostmi ostatních, kdo je mají obuté na svých motocyklech.
   Ovšem já nejsem jediným testovacím jezdcem Radiožurnálu. Zejména o posledních víkendech patřila řidítka Jawy Alexandru Píchovi.
   "Vzpomínám si kolik tisíců a deseti tisíců kilometrů jsem najezdil na Jawě 604, 638 a dalších Jawách, takže jsem se na to velice těšil. Doufal jsem, že Jawa splní nejpřísnější kritéria a srovnání s japonskými, německými, americkými a dalšími výrobci motocyklů. Motor mě nijak nepřekvapil. Bohužel je to motor, který točí tak mezi 5 000 a 8 000 otáčkami. Mezi 4 000 až 5 000 otáčkami jsem měl někdy pocit, že se dusí. To ale člověka nepřekvapí, je to holt starý Rotax z 90. let. Na druhou stranu jsem více očekával od dílenského zpracování. Mám dojem, že rám není příliš stabilní, protože při přejezdu po vyjetých kolejí od kamionu v zatáčkách se motocykl dost silně vlní. Co mě ovšem úplně odrovnalo při srovnání jawy s jinými výrobci je nespolehlivost v drobnostech. Během pěti až šesti set kilometrů, co jsem jawu měl, se mi povolil blatník, povolil se mi kryt nádrže, kryt chladiče a další zdánlivě nepodstatné komponenty. Všechno to drnčelo. Na to byl člověk sice zvyklí v době minulé, ale dnes už to prostě nelze," hodnotí Pícha.
   Reflektor, který mě zradil na Šumavě zlobil už od začátku testu, každopádně vždycky alespoň svítil.
   Dále je opravdu potřeba přitahovat šroubky stroje a neopomenout ani na řidítka. Podobné zkušenosti má i Jiří Kraft, kterého jsem zastavil náhodou při garanční kontrole jeho stroje v Týnci nad Sázavou.
   "Jsou tam nějaké drobnosti. Byl jsem prostřednictvím časopisu upozorněn na to, že odpadávají šroubky, takže jsem je dotáhl včas, jinak by se skutečně ztratily. No a pak tam byly nějaké maličkosti s předním reflektorem," říká Kraft.
   Tak jako my si nebyl jistý motorkou při vyšších rychlostech. Aby to ale nevypadalo, že se svou Jawou není spokojený. Naopak. Dokonce přesvědčil svého známého, aby si koupil stejný stroj a také jeho syn se nemůže dočkat, až patřičně zestárne a získá oprávnění řídit silné stroje. Pak také on pak přesedlá z Jawy 350 na Jawu 650.
   Jak je vidět, o naši českou Jawu je zájem, a to, že motorky zatím mají své mouchy, příznivce kdysi slavné týnecké značky očividně nemůže rozházet.

Petr Kološ, foto Motožurnál Radiožurnál 6-8/2005