Svezli jsme se Motohouse 9.12.2011

Svezli jsme se:
Jawa 660 Sportard

 

   Vedení JAWA spol. s r.o. nám zodpovědělo vaše zvídavé dotazy. Dozvěděli jsme se něco o výhledu do budoucnosti. A také se podařilo (alespoň na chvilku) povozit se na novince Jawa Sportard ...

 

Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard
Jawa 660 Sportard

   Pravidelným čtenářům našeho webu tato akce jistě neunikla. Před několika týdny jsme vás poprosili o témata otázek, které budou naším prostřednictvím předány vedení motocyklové továrny JAWA. Stalo se a my dnes máme výsledek…   Článek složený z odpovědí naleznete v tištěném Motohouse 1/2012. Jako bonus k rozhovoru máme i krátký report o prvních najetých kilometrech na Jawě Sportard. Zde krátká ukázka tohoto textu, protože víme, že svezení na Jawě je téma, které vás bezesporu zajímá.
  Těžko se k ní dostat

   A chtít se svézt na novince Jawy, to není vůbec žádná snadná záležitost. Tu jedinou předváděcí novinářskou motorku dostal do správy Jarda Šíma – a to, jak vám asi musí být jasné, je člověk, který s ní neustále někde trajdá, a dohnat ho v klidu na jednom místě je víc než neskutečná dřina.
   Takže jsme čekali, vyptávali se a zase jen čekali. A nakonec to bylo celé tak, že jsme mu museli motorku nenápadně (u příležitosti zcela jiné akce) jakože „na chvilinku ukrást“. Zkrátka jsme s ním moc nediskutovali, rafli klíčky a vyrazili. Proč? Protože prostě musíme vědět, jaká ta nová Jawa je, co umí a čeho je schopná.


  První moment

   A proč si nedopřát trošku toho překvapení hned na úvod. Už když usedám za řídítka téhle motorky, jsem docela mile překvapen. Je pohodlná, má dobře vymyšlené těžiště – a ač šestistovka, v ruce působí spíš jako hračička. Příjemné, i když celá je laděna spíš „do tvrda“.
   Tak, to je první vjem a teď ty další. Motor jde jako pěna, což se naopak očekávat dalo, protože je to licenční záležitost od Minarelli (tedy vlastně Yamaha, kterou asi každý enduro jezdec zná). Pokud berete motor jako nejdůležitější základ motorky, tohle jednoválcové jádro o 660 ccm je opravdu dobrý, solidní a dlouhými léty a miliony kilometrů řádně ozkoušený agregát.


  Jízdní vlastnosti

   Nebudu lhát, vzhledem k okolnostem jsem neměl na poježdění na Sportardu zrovna moc času (klasický jízdní test snad v příštím roce), ovšem na základní prožitek, nutný k odpovědi na otázku „Jaká tedy je?“, mi to nade vší pochybnost vystačí.
   A tady přichází snad úplně největší úžas ze Sportarda... Podvozek není žádná tragédie!!! Dokonce, jak se tak postupně osměluji, pociťuji stále víc a víc jeho dobrých vlastností. Obzvlášť zadek s dusíkovým tlumičem Bitubo a hliníkovou kyvkou je schopen se vyrovnat obdobně produkovaným motorkám.
   Předek se po „jawovsku“ sice trochu víc noří, ale ani to není žádná hrůza. Jsem ochoten zodpovědně prohlásit, že se ta motorka docela dobře ovládá, že svezení na ní je potěšením. Opravdu, motorka je pevná, víte, co se pod vámi děje, a Sportard je díky tomu i poměrně ochotný k zatáčkám. Je to dobré, bručím si pod vousy a celkem mi do toho zapadá i onen fakt, že motor maličko vibruje – a že je to vlastně přesně tak, jak se má chovat jednovál.
   Ano, přiznávám, čekal jsem průšvih – a snad i proto jsem docela příjemně překvapen. Ano, není to žádná světová extratřída a japonští výrobci nezačnou kvůli příchodu Sportardu zavírat své výrobní závody, ale na obyčejné ježdění (kór po českých silnicích) je to v tomto ohledu dostačující motorka.


  Co je bída

   Ovšem nebudeme končit tím, že bychom tuhle motorku jen vychválili. To zas ne, to bychom nebyli objektivní a nebylo by to ani spravedlivé. Své nesporné minusy totiž má. A to ani ne tak ve svém (tolik kritizovaném) vzhledu, jako v samotném zpracování.
   Opravdu netuším, jak moc dal Jarda Šíma „za uši“ tomuto konkrétnímu kusu, ale už na první pohled vidíte, jak leckde nelícuje plast, tu a tam se objeví rezivějící šroubek a ani na ty podivně poslátané budíky by se mi nechtělo dlouhé hodiny koukat na cestách.
   Taková motorka, jako kdyby ji udělalo pár nadšenců někde v garáži. Je prostě vidět, že to není žádná mamutí a léty vypilovávaná velkovýroba. Něco maličko tomu chybí, taková ta špetička, kvůli které bych se zamiloval…
   Ale JAWU jako takovou chci, stejně jako naši čtenáři, i já v sobě držím tu národní hrdost a těším se na model, který mi učaruje a já budu moct rozbít to nejtajnější domácí prasátko a ozdobit si svou motocyklovou garáž. Pokud bude mít alespoň takový solidní základ jako Sportard a bude mít lepší zpracování a styl, asi nebude pro českého fanouška zajímavější volba. Věřte mi, už se nemůžu dočkat!

 

Honza Karásek, foto: Jan Somerauer Motohouse 9.12.2011